13 DK A 14a
Anaximenés (zachoval Plinius ve spisu Naturalis historia, II, 186-187)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
sic fit ut vario lucis incremento in Meroe longissimus dies XII horas aequinoctialis et octo partis unius horae colligat, Alexandriae vero XIIII horas, in Italia XV, in Britannia XVII ...
(187) umbrarum hanc rationem et quam vocant gnomonicen invenit Anaximenes Milesius, Anaximandri, de quo diximus (12 A 5), discipulus, primusque horologium quod appellant sciothericon Lacedaemone ostendit.
Tak se děje, že díky různému přírůstku světla nejdelší den v Meroé zahrnuje 12 rovnodennostních hodin a 8 devítin jedné hodiny, v Alexandrii však 14 hodin, v Itálii 15, v Británii 17 ...
(187) Tento výklad stínů, který se nazývá gnómonika, objevil Anaximenés z Mílétu, žák Anaximandrův, o kterém jsem mluvili, a jako první představil v Lakedaimónii hodiny, které nazývají skiothérikon [lapač stínů].
Viz Anaximandros A 1,1. Plinius sám odkazuje na svůj referát = Anaximandros A 5. Pokud jde o gnómoniku: viz Hipparchos, In Arati et Eudoxi phaenomena comm. I,9,8.6; viz Órigenés, De oratione 17,1.4.