68 DK A 106
Démokritos (zachoval Aristotelés ve spisu De respiratione, 4; 471b 30)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
Δημόκριτος δ᾿ ὅτι μὲν ἐκ τῆς ἀναπνοῆς συμβαίνει τι τοῖς ἀναπνέουσι λέγει, φάσκων κωλύειν ἐκθλίβεσθαι τὴν (472a) ψυχήν· οὐ μέντοι ὡς τούτου γ᾿ ἕνεκα ποιήσασαν τοῦτο τὴν φύσιν οὐθὲν εἴρηκεν· ὅλως γὰρ ὥσπερ καὶ οἱ ἄλλοι φυσικοί, καὶ οὗτος οὐθὲν ἅπτεται τῆς τοιαύτης αἰτίας. λέγει δ᾿ ὡς ἡ ψυχὴ καὶ τὸ θερμὸν ταὐτόν, τὰ πρῶτα σχήματα τῶν σφαιροειδῶν. συγκρινομένων οὖν αὐτῶν ὑπὸ τοῦ περιέχοντος ἐκθλίβοντος, βοήθειαν γίνεσθαι τὴν ἀναπνοήν φησιν. ἐν γὰρ τῶι ἀέρι πολὺν ἀριθμὸν εἶναι τῶν τοιούτων ἃ καλεῖ ἐκεῖνος νοῦν καὶ ψυχήν·
ἀναπνέοντος οὖν καὶ εἰσιόντος τοῦ ἀέρος συνεισιόντα ταῦτα καὶ ἀνείργοντα τὴν θλίψιν κωλύειν τὴν ἐνοῦσαν ἐν τοῖς ζώιοις διιέναι ψυχήν. καὶ διὰ τοῦτο ἐν τῶι ἀναπνεῖν καὶ ἐκπνεῖν εἶναι τὸ ζῆν καὶ τὸ ἀποθνήισκειν· ὅταν γὰρ κρατῆι τὸ περιέχον συνθλῖβον καὶ μηκέτι θύραθεν εἰσιὸν δυνήται ἀνείργειν, μὴ δυναμένου ἀναπνεῖν, τότε συμβαίνειν τὸν θάνατον τοῖς ζώιοις· εἶναι γὰρ τὸν θάνατον τὴν τῶν τοιούτων σχημάτων ἐκ τοῦ σώματος ἔξοδον ἐκ τῆς τοῦ περιέχοντος ἐκθλίψεως.
τὴν δ᾿ αἰτίαν, διὰ τί ποτε πᾶσι μὲν ἀναγκαῖον ἀποθανεῖν, οὐ μέντοι ὅτε ἔτυχεν, ἀλλὰ κατὰ φύσιν μὲν γήραι, βίαι δὲ παρὰ φύσιν, οὐθὲν δεδήλωκεν.
Démokritos však říká, že dýchajícím živočichům dýchání cosi způsobuje; tvrdí totiž, že u nich zabraňuje vytlačení (472a) duše [z těla]. Nijak ovšem nevyslovil, že to příroda učinila právě k tomuto účelu, neboť jako všichni ostatní badatelé o přírodě, tak ani on se nesahá při výkladu po takové příčině. Říká, že duše a teplo jsou totožné, že to [ve skutečnosti] jsou první kulovité tvary [atomy]. Tvrdí, že dýchání pomáhá proti tomu, když jsou – tísněné obklopujícím [vzduchem] – vytlačovány [ven]. Ve vzduchu je totiž velký počet takových [atomů], které Démokritos nazývá myslí a duší.
Když tedy živočich dýchá a když tak do něho vstupuje vzduch, vstupující tyto atomy a odrážejí tlak [okolního vzduchu na atomy duše], brání, aby duše, která je v živočiších, neunikala. Proto ve vdechováni a vydechování spočívá život i umírání. Když totiž obklopující a stlačující vzduch nabude převahu a zvenku vstupující [atomy] mu už nedokážou bránit, když pominula schopnost nadechnout se, nastává u živočichů smrt. Smrt prý totiž je odchod těchto tvarů z těla, způsobený tlakem obklopujícího [vzduchu].
Avšak příčinu toho, proč všichni musí jednou zemřít, ne náhodou, nýbrž přirozeně stářím nebo nepřirozeně násilím, nijak neobjasňuje.