7 DK A 1
Ferekýdés (zachoval Diogenés Laertios ve spisu Vitae philosophorum, I, 116-122)Součástí tohoto zlomku jsou také: 7 DK A 1 /cfr
[Přepnout na jednoduché zobrazení]
Φερεκύδης Βάβυος Σύριος, καθά φησιν ᾿Αλέξανδρος ἐν Διαδοχαῖς (fr. 139; FHG III, 240), Πιττακοῦ διακήκοεν. τοῦτόν φησι Θεόπομπος (FGrHist. 115 F 71; II, 550; cfr. A 6) πρῶτον περὶ φύσεως καὶ (γενέσεως) θεῶν γράψαι. πολλὰ δὲ καὶ θαυμάσια λέγεται περὶ αὐτοῦ· καὶ γὰρ παρὰ τὸν αἰγιαλὸν τῆς Σάμου περιπατοῦντα καὶ ναῦν οὐριοδρομοῦσαν ἰδόντα εἰπεῖν ὡς οὐ μετὰ πολὺ καταδύσεται· καὶ ἐν ὀφθαλμοῖς αὐτοῦ καταδῦναι. καὶ ἀνιμηθέντος ἐκ φρέατος ὕδατος πιόντα προειπεῖν, ὡς εἰς τρίτην ἡμέραν ἔσοιτο σεισμός, καὶ γενέσθαι. ἀνιόντα τε ἐξ ᾿Ολυμπίας ἐς Μεσσήνην τῶι ξένωι Περιλάωι συμβουλεῦσαι ἐξοικῆσαι μετὰ τῶν οἰκείων· καὶ τὸν μὴ πεισθῆναι, Μεσσήνην δὲ ἑαλωκέναι. (117) καὶ Λακεδαιμονίοις εἰπεῖν μήτε χρυσὸν τιμᾶν μήτε ἄργυρον, ὥς φησι Θεόπομπος ἐν Θαυμασίοις (fr. 71). προστάξαι δὲ αὐτῶι ὄναρ τοῦτο τὸν ῾Ηρακλέα, ὃν καὶ τῆς αὐτῆς νυκτὸς τοῖς βασιλεῦσι κελεῦσαι Φερεκύδηι πείθεσθαι. ἔνιοι δὲ Πυθαγόραι προσάπτουσι ταῦτα (cfr. A 6).
φησὶ δ᾿ ῞Ερμιππος (fr. 19; FHG III, 40) πολέμου συνεστῶτος ᾿Εφεσίοις καὶ Μάγνησι βουλόμενον τοὺς ᾿Εφεσίους νικῆσαι πυθέσθαι τινὸς παριόντος πόθεν εἴη, τοῦ δ᾿ εἰπόντος ᾿ἐξ ᾿Εφέσου᾿, ᾿ἕλκυσόν με τοίνυν, ἔφη, τῶν σκελῶν καὶ θὲς εἰς τὴν τῶν Μαγνήτων χώραν, καὶ ἀπάγγειλόν σου τοῖς πολίταις μετὰ τὸ νικῆσαι αὐτόθι με θάψαι, (118) ἐπεσκηφέναι τε ταῦτα Φερεκύδην᾿. ὁ μὲν (οὖν) ἀπήγγειλεν· οἱ δὲ μετὰ μίαν ἐπελθόντες κρατοῦσι τῶν Μαγνήτων καὶ τὸν Φερεκύδην μεταλλάξαντα θάπτουσιν αὐτόθι καὶ μεγαλοπρεπῶς τιμῶσιν. ἔνιοι δέ φασιν ἐλθόντα εἰς Δελφοὺς ἀπὸ τοῦ Κωρυκίου ὄρους αὑτὸν δισκῆσαι. ᾿Αριστόξενος δ᾿ ἐν τῶι Περὶ Πυθαγόρου καὶ τῶν γνωρίμων αὐτοῦ (fr. 3; FHG II, 272) φησι νοσήσαντα αὐτὸν ὑπὸ Πυθαγόρου ταφῆναι ἐν Δήλωι. οἱ δὲ φθειριάσαντα τὸν βίον τελευτῆσαι· ὅτε καὶ Πυθαγόρου παραγενομένου καὶ πυνθανομένου, πῶς διακέοιτο, διαβαλόντα τῆς θύρας τὸν δάκτυλον εἰπεῖν· ᾿χροῒ δῆλα᾿. καὶ τοὐντεῦθεν παρὰ τοῖς φιλολόγοις ἡ λέξις ἐπὶ τῶν χειρόνων τάττεται, οἱ δ᾿ ἐπὶ τῶν βελτίστων χρώμενοι διαμαρτάνουσιν. (119) ἔλεγέ τε ὅτι οἱ θεοὶ τὴν τράπεζαν θυωρὸν καλοῦσιν (B 12).
῎Ανδρων δ᾿ ὁ ᾿Εφέσιός φησι δύο γεγονέναι Φερεκύδας Συρίους, τὸν μὲν ἀστρολόγον, τὸν δὲ θεολόγον υἱὸν Βάβυος, ὧι καὶ Πυθαγόραν σχολάσαι. ᾿Ερατοσθένης δ᾿ ἕνα μόνον, καὶ ἕτερον ᾿Αθηναῖον γενεαλόγον (FGrHist. 3. I 58ff. 386).
σώιζεται δὲ τοῦ Συρίου τό τε βιβλίον ὃ συνέγραψεν οὗ ἡ ἀρχή·
Ζὰς μὲν καὶ Χρόνος ἦσαν ἀεὶ καὶ Χθονίη· Χθονίηι δὲ ὄνομα ἐγένετο Γῆ, ἐπειδὴ αὐτῆι Ζὰς γῆν γέρας διδοῖ (B 1),
Ζὰς μὲν καὶ Χρόνος ἦσαν ἀεὶ καὶ Χθονίη· Χθονίηι δὲ ὄνομα ἐγένετο Γῆ, ἐπειδὴ αὐτῆι Ζὰς γῆν γέρας διδοῖ (B 1),
σώιζεται δὲ καὶ ἡλιοτρόπιον ἐν Σύρωι τῆι νήσωι.
Φησὶ δὲ Δοῦρις ἐν τῷ δευτέρῳ τῶν ῾Ωρῶν (FGrH 76 F 22) ἐπιγεγράφθαι αὐτῷ τὸ ἐπίγραμμα τόδε·
Φησὶ δὲ Δοῦρις ἐν τῷ δευτέρῳ τῶν ῾Ωρῶν (FGrH 76 F 22) ἐπιγεγράφθαι αὐτῷ τὸ ἐπίγραμμα τόδε·
τῆς σοφίης πάσης ἐν ἐμοὶ τέλος· ἢν δέ τι πλεῖον (120)
Πυθαγόρῃ τὠμῷ λέγε ταῦθ᾿ ὅτι πρῶτος ἁπάντων
ἔστιν ἀν᾿ ῾Ελλάδα γῆν· οὐ ψεύδομαι ὧδ᾿ ἀγορεύων.
Πυθαγόρῃ τὠμῷ λέγε ταῦθ᾿ ὅτι πρῶτος ἁπάντων
ἔστιν ἀν᾿ ῾Ελλάδα γῆν· οὐ ψεύδομαι ὧδ᾿ ἀγορεύων.
῎Ιων δ᾿ ὁ Χῖός φησιν περὶ αὐτοῦ (B 4; Diehl 5)·
ὣς ὃ μὲν ἠνορέῃ τε κεκασμένος ἠδὲ καὶ αἰδοῖ
καὶ φθίμενος ψυχῇ τερπνὸν ἔχει βίοτον,
εἴπερ Πυθαγόρης ἐτύμως ὁ σοφὸς περὶ πάντων
ἀνθρώπων γνώμας εἶδε καὶ ἐξέμαθεν.
῎Εστι καὶ ἡμῶν οὕτως ἔχον τῷ μέτρῳ τῷ Φερεκρατείῳ·
ὣς ὃ μὲν ἠνορέῃ τε κεκασμένος ἠδὲ καὶ αἰδοῖ
καὶ φθίμενος ψυχῇ τερπνὸν ἔχει βίοτον,
εἴπερ Πυθαγόρης ἐτύμως ὁ σοφὸς περὶ πάντων
ἀνθρώπων γνώμας εἶδε καὶ ἐξέμαθεν.
῎Εστι καὶ ἡμῶν οὕτως ἔχον τῷ μέτρῳ τῷ Φερεκρατείῳ·
τὸν κλεινὸν Φερεκύδην
ὃν τίκτει ποτὲ Σύρος (121)
ἐς φθεῖρας λόγος ἐστὶν
ἀλλάξαι τὸ πρὶν εἶδος,
θεῖναί τ᾿ εὐθὺ κελεύειν
Μαγνήτων, ἵνα νίκην
δοίη τοῖς ᾿Εφέσοιο
γενναίοις πολιήταις.
ἦν γὰρ χρησμός, ὃν ᾔδει
μοῦνος, τοῦτο κελεύων·
καὶ θνήσκει παρ᾿ ἐκείνοις.
ἦν οὖν τοῦτ᾿ ἄρ᾿ ἀληθές·
ἢν ᾖ τις σοφὸς ὄντως,
καὶ ζῶν ἐστιν ὄνησις,
χὤταν μηκέθ᾿ ὑπάρχῃ.
ὃν τίκτει ποτὲ Σύρος (121)
ἐς φθεῖρας λόγος ἐστὶν
ἀλλάξαι τὸ πρὶν εἶδος,
θεῖναί τ᾿ εὐθὺ κελεύειν
Μαγνήτων, ἵνα νίκην
δοίη τοῖς ᾿Εφέσοιο
γενναίοις πολιήταις.
ἦν γὰρ χρησμός, ὃν ᾔδει
μοῦνος, τοῦτο κελεύων·
καὶ θνήσκει παρ᾿ ἐκείνοις.
ἦν οὖν τοῦτ᾿ ἄρ᾿ ἀληθές·
ἢν ᾖ τις σοφὸς ὄντως,
καὶ ζῶν ἐστιν ὄνησις,
χὤταν μηκέθ᾿ ὑπάρχῃ.
Γέγονε (FGrH 244 F; 338a) δὲ κατὰ τὴν πεντηκοστὴν καὶ ἐνάτην ᾿Ολυμπιάδα. καὶ ἐπέστειλεν ὧδε (Hercher 460)·
Φερεκύδης Θαλῇ
(122) Εὖ θνήσκοις ὅταν τοι τὸ χρεὼν ἥκῃ. νοῦσός με καταλελάβηκε δεδεγμένον τὰ παρὰ σέο γράμματα. φθειρῶν ἔθυον πᾶς καί με εἶχεν ἠπίαλος. ἐπέσκηψα δ᾿ ὦν τοῖσιν οἰκιήτῃσιν, ἐπήν με καταθάψωσιν, ἐς σὲ τὴν γραφὴν ἐνέγκαι. σὺ δὲ ἢν δοκιμώσῃς σὺν τοῖς ἄλλοις σοφοῖς, οὕτω μιν φῆνον· ἢν δὲ οὐ δοκιμώσητε, μὴ φήνῃς. ἐμοὶ μὲν γὰρ οὔκω ἥνδανεν. ἔστι δὲ οὐκ ἀτρεκηίη πρηγμάτων οὐδ᾿ ὑπίσχομαι τἀληθὲς εἰδέναι· ἅσσα δ᾿ ἂν ἐπιλέγῃ θεολογέων· τὰ ἄλλα χρὴ νοέειν· ἅπαντα γὰρ αἰνίσσομαι. τῇ δὲ νούσῳ πιεζόμενος ἐπὶ μᾶλλον οὔτε τῶν τινα ἰητρῶν οὔτε τοὺς ἑταίρους ἐσιέμην· προσεστεῶσι δὲ τῇ θύρῃ καὶ εἰρομένοις ὁκοῖόν τι εἴη, διεὶς δάκτυλον ἐκ τῆς κληίθρης ἔδειξ᾿ ἂν ὡς ἔθυον τοῦ κακοῦ. καὶ προεῖπα αὐτοῖσι ἥκειν ἐς τὴν ὑστεραίην ἐπὶ τὰς Φερεκύδεω ταφάς.
(122) Εὖ θνήσκοις ὅταν τοι τὸ χρεὼν ἥκῃ. νοῦσός με καταλελάβηκε δεδεγμένον τὰ παρὰ σέο γράμματα. φθειρῶν ἔθυον πᾶς καί με εἶχεν ἠπίαλος. ἐπέσκηψα δ᾿ ὦν τοῖσιν οἰκιήτῃσιν, ἐπήν με καταθάψωσιν, ἐς σὲ τὴν γραφὴν ἐνέγκαι. σὺ δὲ ἢν δοκιμώσῃς σὺν τοῖς ἄλλοις σοφοῖς, οὕτω μιν φῆνον· ἢν δὲ οὐ δοκιμώσητε, μὴ φήνῃς. ἐμοὶ μὲν γὰρ οὔκω ἥνδανεν. ἔστι δὲ οὐκ ἀτρεκηίη πρηγμάτων οὐδ᾿ ὑπίσχομαι τἀληθὲς εἰδέναι· ἅσσα δ᾿ ἂν ἐπιλέγῃ θεολογέων· τὰ ἄλλα χρὴ νοέειν· ἅπαντα γὰρ αἰνίσσομαι. τῇ δὲ νούσῳ πιεζόμενος ἐπὶ μᾶλλον οὔτε τῶν τινα ἰητρῶν οὔτε τοὺς ἑταίρους ἐσιέμην· προσεστεῶσι δὲ τῇ θύρῃ καὶ εἰρομένοις ὁκοῖόν τι εἴη, διεὶς δάκτυλον ἐκ τῆς κληίθρης ἔδειξ᾿ ἂν ὡς ἔθυον τοῦ κακοῦ. καὶ προεῖπα αὐτοῖσι ἥκειν ἐς τὴν ὑστεραίην ἐπὶ τὰς Φερεκύδεω ταφάς.
Ferekýdés, syn Babyův, ze Syru, jak praví Alexandros (z Milétu) v Nástupnictvích filosofů. Byl posluchačem Pittaka. Theopompos o něm říká, že byl první, kdo psal o přírodě a bozích. Vypravuje se o něm mnoho podivuhodného. Tak když se procházel po samském pobřeží a spatřil dobře plující loď, řekl prý, že se zanedlouho potopí; a potopila se před jeho očima. Když se napil vody vytažené ze studny, řekl prý, že třetího dne bude zemětřesení, a nastalo. Když šel z Olympie do Messény, poradil svému hostiteli Periláovi, aby se s celou rodinou vystěhoval; on však neposlechl a Messéna byla dobyta. (117) Theopompos říká v Podivuhodnostech (VIII. kniha Filipik, fr. 71), že vyzval Lakedaimoňany, aby si necenili zlata ani stříbra; prý mu to v noci uložil Héraklés, jenž téže noci také nařídil králům, aby poslechli Ferekýda. Někteří to však připisují Pýthagorovi (viz A 6).
Hermippos pak vypravuje, že když za války mezi Efesany a Magnéťany chtěl, aby zvítězili Efesané, zeptal se kohosi mimojdoucího, odkud je. Když mu odpověděl, že z Efesu, řekl mu: ”Odtáhni mě za nohy a polož v zemi Magnéťanů, svým spoluobčanům pak oznam, aby mě, až zvítězí, pochovali na onom místě, (118) že jim to ukládá Ferekýdés.” Ten muž to tedy oznámil a Efesané den na to udeřili na Magnéťany a porazili je. Ferekýda, jenž zatím zemřel, pochovali a vzdali mu velké pocty. Někteří však tvrdí, že přišel do Delf a vrhl se z Kórycké skály. Aristoxenos ve spise O Pýthagorovi a jeho známých říká, že ho Pýthagorás pochoval na Délu, když následkem nemoci zemřel. Podle jiných zemřel na vší mor. Když jej přišel navštívit i Pýthagorás a zeptal se ho, jak se mu daří, prostrčil prý dveřmi prst a řekl: ”Je to vidět na kůži.” Proto užívají filologové tohoto rčení o něčem nedobrém, někteří však v lepším smyslu, ale chybně. (119) Tvrdil též (B 12), že bohové užívají pro stůl názvu thyóros (obětiště, obětní pokrm).
Andrón z Efesu praví, že byli dva Ferekýdové ze Syru, jeden astronom a druhý theolog, syn Babyův, u kterého se učil i Pýthagorás. Podle Eratosthena však byl jeden ze Syru, kdežto druhý, genealog, byl z Athén.
Zachovala se kniha Ferekýda ze Syru, která začíná slovy (B 1):
„Zás (Zeus) a Kronos i Chthonié byli vždycky; Chthonié pak dostala jméno Země (Gé), ježto jí Zás dal zemi darem.”
„Zás (Zeus) a Kronos i Chthonié byli vždycky; Chthonié pak dostala jméno Země (Gé), ježto jí Zás dal zemi darem.”
Také [jeho?] ukazatel slunovratů se dochoval na ostrově Syru. Dúris uvádí v 2. knize svých Letopisů tento nápis na jeho hrobě:
Veškerá moudrost je shrnuta ve mně; je-li co nad to, (120)
Pýthagorovi mému to přičti, neboť on první
ze všech je v hellénské zemi. Nejsou lží tato má slova.
Pýthagorovi mému to přičti, neboť on první
ze všech je v hellénské zemi. Nejsou lží tato má slova.
Ión z Chiu o něm praví (B 4):
Jeho mužností jakož i skromností ozdobeného
duše i po smrti život veskrze radostný má,
pokud je opravdu moudrý Pýthagorás, jenž poznav
názory veškerých lidí, v mysl je uložil svou.
Jeho mužností jakož i skromností ozdobeného
duše i po smrti život veskrze radostný má,
pokud je opravdu moudrý Pýthagorás, jenž poznav
názory veškerých lidí, v mysl je uložil svou.
...
(121)
...
(121)
...
Žil za 59. olympiády (544/541 před n. l.). Napsal též tento list:
Ferekýdés Thalétovi. [následuje falsum listu Thalétovi]
(122)
...
(122)
...