37 DK B 4
Damón z Athén (zachoval Filodémos ve spisu De musica, I, 13)[Přepnout na jednoduché zobrazení]
καὶ τὴν ἕξιν ποιήσειν ἁρμ]ονικωτάτην καὶ ῥυθμικω[τάτην, ἐπιζητήσαντος] δέ τινος, πότερον εἰς πάσας τ[ὰς ἀρετὰς ἢ τινὰς ἡ μουσικ]ὴ προάγει, Δάμωνα πάλιν φη]σὶν τὸν μουσικὸν εἰς πάσα]ς σχεδὸν οἴεσθαι·
λέγειν γὰ]ρ αὐτόν, προσήκειν ἄιδοντ]α καὶ κιθαρίζοντα τὸν πα]ῖδα μὴ μόνον ἀνδρε[ίαν ἐμφαί]νεσθαι καὶ σω[φροσύνη]ν, ἀλλὰ καὶ δι[καιοσύνην.]
Kemke, Gomperz zu Phil. v. d. Musik 10, S. 7.
... Otáže-li se někdo, zda hudba vede ke všem zdatnostem, nebo jenom k některým, odpovídám podle Dámóna, že hudebník je blízko všem.
Říká totiž, že chlapec, který zpívá a hraje na kitharu, má projevovat nejen statečnost a rozvahu, nýbrž také spravedlnost.