V Mílétu v -6. století jsme u pomyslného horizontu počátků zkoumání přírody i zkoumání filosofického. Tradiční pojednání „předsokratovské filosofie" zařazují výklad mílétských myslitelů jako svou první vážnou kapitolu. Následují po mythografech a Sedmi mudrcích, s nimiž je spojuje postava Thalétova. Aristotelská tradice považuje Míléťany za první "přírodní filosofy" (fysiologoi), jejichž pokračovatele spatřuje v přírodních filosofech klasické doby. Pro dějiny myšlení představují jakýsi pomyslný první stupeň na cestě od epiky a moudrosloví ke skutečné pozdější filosofii Platónova a Aristotelova rázu.
Míléťané zkoumají přírodu, zvláště jevy astronomické a meteorologicé, ale věnují se i geometrii, včetně jejich praktických aplikací, což bývá společně zahrnováno pod pojem iónského přírodovědného „zkoumání", historia. Sám výraz historiá, iónsky historeiá, ještě znamená „zkoumání", nebo taky „vyprávění", teprve časem získá význam „historie" ve smyslu dějepisu, i kdyžprávě v Milétu začíná i řecká historicklá tradice, a to dílem Hekataiovým.
O Thalétovi se dochovaly spíše jenom legendy. Ani z Anaximandrova díla, prý prvního svého druhu, se nezachovalo víc než pár slov; přesto jsou tradičně považovány za nejstarší filosofický text a Anaximandros za nejhlubšího z filosofů -6. století, přestože samo slovo filosofie se objeví až mnohem později. Tradiční výklady mílétských myšlenek jsou zatíženy aristotelskou představou o tom, že hledali "počátek" (arché) a nacházeli jej v jakési "prvotní látce". Tu prý spatřovali ve vodě (Thalés), vzduchu (Anaximenés), zatímco Anaximandros ji pojmenoval "apeiron". Tyto dezinterpretace a anachronické konstrukty se z důvodů špatného spavu textů překonávají jen obtížně.
Míléťané představují první významnou součást "iónské větve" řeckého archaického myšlení. V nedalekém Efesu pak iónské myšléní vyvrcholí v díle Hérakleitově a bude pokračovat ještě v klasické době v Hippokratově lékařské škole, kde krom návazností na Hérakleita najdeme také ozvuky Anaximandra.
Míléťané zkoumají přírodu, zvláště jevy astronomické a meteorologicé, ale věnují se i geometrii, včetně jejich praktických aplikací, což bývá společně zahrnováno pod pojem iónského přírodovědného „zkoumání", historia. Sám výraz historiá, iónsky historeiá, ještě znamená „zkoumání", nebo taky „vyprávění", teprve časem získá význam „historie" ve smyslu dějepisu, i kdyžprávě v Milétu začíná i řecká historicklá tradice, a to dílem Hekataiovým.
O Thalétovi se dochovaly spíše jenom legendy. Ani z Anaximandrova díla, prý prvního svého druhu, se nezachovalo víc než pár slov; přesto jsou tradičně považovány za nejstarší filosofický text a Anaximandros za nejhlubšího z filosofů -6. století, přestože samo slovo filosofie se objeví až mnohem později. Tradiční výklady mílétských myšlenek jsou zatíženy aristotelskou představou o tom, že hledali "počátek" (arché) a nacházeli jej v jakési "prvotní látce". Tu prý spatřovali ve vodě (Thalés), vzduchu (Anaximenés), zatímco Anaximandros ji pojmenoval "apeiron". Tyto dezinterpretace a anachronické konstrukty se z důvodů špatného spavu textů překonávají jen obtížně.
Míléťané představují první významnou součást "iónské větve" řeckého archaického myšlení. V nedalekém Efesu pak iónské myšléní vyvrcholí v díle Hérakleitově a bude pokračovat ještě v klasické době v Hippokratově lékařské škole, kde krom návazností na Hérakleita najdeme také ozvuky Anaximandra.
Autoři:
Anaximandros, Anaximenés
Výběr klíčových slov
Vybraná slova: Mílétos | meteorologie | Míléťané
Dostupná slova:
Iónie (1),
Slunce (1),
apeiron (2),
apeiros (2),
astronom (1),
diference (2),
fysikos (1),
geometrie (1),
vzduch (1)
Kliknutím na zvolené klíčové slovo jej odejmete ze seznamu, přidat další slovo do filtru můžete kliknutím na některé ze zbývajících klíčových slov níže.